Brno

 město, hlavní město stát / provincie / regionu

Brno (německy Brünn, latinsky Bruna) je s více než 368 tisíci obyvateli druhé největší město v České republice, největší město Moravy a její historické hlavní město. Je správním střediskem Jihomoravského kraje, v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město.

Brno leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, ze tří stran je chráněno kopci, na jihu pak začínají nížiny Dyjskosvrateckého úvalu. Značná část jeho území (6379 hektarů, 28 %) je pokryta lesy. Nejvyšším bodem je Kopeček. Průměrná roční teplota dosahuje 9,4 °C, roční srážky 505 mm.

Brno je významným administrativním střediskem, centrem české justice, sídlem orgánů s celostátní kontrolní působností a dalších důležitých institucí. Je rovněž centrem vzdělání s 26 fakultami jedenácti univerzit a vysokých škol. Ve městě sídlí biskupství brněnské diecéze. Od roku 1998 zde stojí první česká mešita. V Brně je zákonem zřízeno studio Českého rozhlasu (první vysílání rozhlasu 1924) a České televize (vzniklo 1961 v rámci Československé televize).

K nejvýznamnějším dominantám města patří hrad Špilberk a Katedrála svatého Petra a Pavla (známá spíše jako Petrov). Druhým dochovaným hradem na území Brna je Hrad Veveří tyčící se nad brněnskou přehradou. Severovýchodně od městského jádra, tvořené původním Městem Brnem a vyhlášené městskou památkovou rezervací, leží stavební památka vila Tugendhat od architekta Ludwiga Miese van der Roheho, zapsaná mezi Světové dědictví UNESCO. K turistickým lákadlům patří také začátek chráněné krajinné oblasti Moravský kras.

Historie

Nejstarším dokladem lidského osídlení území Brna je rukou opracovaný kámen nalezený na Červeném kopci z doby přibližně 700 000 let př. n. l. V oblasti Brna žil také [[člověk kromaňonský]. Významným nalezištěm se stopami osídlení starší doby kamenné je Stránská skála, kde je ovšem i osídlení z období pozdějších (eneolit). Další významná archeologická naleziště jsou např. Bystrc (sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou), Hradisko u Obřan (hradiště z období popelnicových polí), Staré Zámky u Líšně (hradiště z období eneolitu a doby hradištní), Holásky (mohyly z doby halštatské, Brno-Maloměřice (sídliště z mladší doby kamenné, laténské pohřebiště), Řečkovice (osada z doby halštatské), Kotlářská ulice (hrob kovotepce z doby stěhování národů), velmi bohaté na archeologické nálezy je ovšem celé území Brna, vzhledem k tomu, že oblast Brněnské kotliny je prostorem velmi příhodným k osídlení (vlídné klima, úrodné půdy, komunikační uzel ap.). Nejnověji během stavebních prací na univerzitním kampusu v městské části Bohunice byly v roce 2007 nalezeny pozůstatky pravděpodobně opevněné osady z mladší doby kamenné o stáří 6-8 tisíc let. Za odborného archeologického průzkumu byly nalezeny četné pozůstatky dobové keramiky, úlomky pazourků, kostí aj. Z těch se usuzuje, že se mohlo jednat o osadu kupců a lovců, kteří ovlivňovali dění v širokém okolí. Existují dohady, že osada mohla být obehnána i vodním příkopem, pro to však není dostatek důkazů.

Ve 2. století n. l. se řecký geograf Klaudios Ptolemaios zmiňoval o osadě Meliodunon zřejmě na území dnešního Brna.[1][2] První doklady slovanského osídlení pocházejí z 5.–7. století, v 8.–10. století se správním střediskem Velkomoravské říše staly Staré Zámky u Líšně.

[editovat] Středověk

První kupecká osada, již lze spojit s pozdějším Brnem, se zřejmě nacházela v okolí brodu na Starém Brně; zde archeologický výzkum doložil vedle pozůstatků osídlení i opevnění z 9. století. Významným objevem byla zhruba současná rotunda, jejíž pozůstatky byly zachyceny v areálu nynějšího augustiniánského kláštera na Mendlově náměstí (teprve po dalších dvou přestavbách, v 11. a13. století) vybudovala zde Eliška Rejčka stávající kostel Nanebevzetí panny Marie. Mezi lety 1021 a 1034 byl na kopci Petrově založen hrad Brno a kostel sv. Michala, z roku 1091 pochází první písemná zmínka v Kosmově kronice. V roce 1243 Brnu král Václav I. udělil královská městská privilegia. O 30 let pozdější jsou první zmínky o hradě Špilberku a v roce 1349 se Brno stalo trvalým sídlem markrabat moravských. Roku 1376 město dostalo rychtu a právo svobodně volit rychtáře. Husitské války město zasáhly v letech 1428 a 1430, aniž by se husitům podařilo tehdejší město dobýt. Těžce však utrpělo Staré Brno.

[editovat] Novověk
Socha Louise Raduita de Souches v kostele svatého Jakuba v Brně
Socha Louise Raduita de Souches v kostele svatého Jakuba v Brně

V roce 1641 po dobytí Olomouce švédskými vojsky se Brno stalo faktickým hlavním městem Moravy mj. proto, že sem byly z Olomouce narychlo přemístěny Zemské desky. V létě 1645 bylo samotné Brno neúspěšně obléháno osmnáctitisícovým švédským vojskem generála Torstensona, který chtěl Brno použít jako výchozí základnu pro finální útok na Vídeň. Později se k Torstensonovu vojsku přidalo ještě desetitisícové vojsko sedmihradského knížete Jiřího II. Rákócziho, jehož část ale byla zanedlouho odvolána k Lednici. Během tohoto obléhání město bránilo pouze 1476 obyvatel, přičemž vojáci tvořili necelou polovinu.[3], Díky neuvěřitelné tvrdosti a nasazení obránců a hlavně geniální organizaci obrany Raduitem de Souches[3] však Švédové neuspěli a s osmitisícovými ztrátami byli donuceni obléhání ukončit. Téměř o sto let později, roku 1742, bylo Brno bez úspěchu obléháno pruskými vojsky. Průmysl se začal rozvíjet již roku 1763, kdy byla založena první textilní manufaktura. Roku 1777 bylo založeno brněnské biskupství.

V roce 1805 v Brně nocoval Napoleon Bonaparte před důležitou bitvou u Slavkova. Pobyt Napoleonových vojsk byl pro město značnou přítěží. Vojsko totiž spotřebovávalo značné množství potravinových zásob na úkor měšťanů a v nezanedbatelné míře se začaly šířit nemoci. V roce 1817 bylo císařským dekretem Františka I. založeno Františkovo muzeum, dnešní Moravské zemské muzeum, druhé největší a zároveň druhé nejstarší (po muzeu v Opavě) muzeum v ČR. Rok 1839 bylo město spojeno s Vídní železnicí. Roku 1846 bylo zavedeno veřejné osvětlení plynovými lampami, roku 1847 byl do Brna zaveden telegraf. 6. července 1850 bylo k Brnu připojeno 20 dalších katastrálních území a jeho rozloha se zvětšila na 1 732 hektarů; jeho rozšířené území (tzv. vnitřní Brno) se pak zhruba krylo s moderní městskou částí Brno-střed. Zároveň bylo Brno rozděleno na 4 samosprávné okresy, v jejichž čele stály okresní výbory v čele s představeným a náměstkem.[4] V letech 1859 - 1864 bylo postupně zbořeno téměř celé městské opevnění Brna, z něhož se do dnešní doby zachovaly spolu s přestavěnou Měnínskou bránou jen krátké úseky, přiléhající k ulicím Husova, Bašty a k Denisovým Sadům. Po zboření městského opevnění nastal prudký průmyslový rozvoj města. V srpnu 1869 zahájila provoz koňská dráha. Rok 1873 přinesl první vysokou školu v Brně, byl jí technický institut. V letech 1881 a 1882 bylo nově vybudované městské divadlo osvětleno jako první evropské divadlo elektrickými žárovkami T. A. Edisona, hned další rok bylo založeno první české knihkupectví Joži Barviče. Roku 1899 bylo založeno Vysoké učení technické v Brně.

[editovat] 20. století
Funkcionalistická vila Tugendhat z roku 1928.
Funkcionalistická vila Tugendhat z roku 1928.
Letecký pohled na Špilberk
Letecký pohled na Špilberk

Protože se v Brně existence čtyř okresních výborů neosvědčila, byl 3. května 1905[5] vydán nový statut města Brna, který okresní výbory rušil. Do čela každého okresu pak volilo městské zastupitelstvo jen jednoho představeného a dva náměstky.[4]

Po vzniku první republiky byla 6. listopadu 1918 převzato Brno do českých rukou, další rok 28. ledna vznikla Masarykova univerzita a později téhož roku také Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. 16. dubna 1919 byla na základě zákona č. 213/1919 Sb. „o sloučení sousedních obcí s Brnem“ k Brnu připojena 2 města (Husovice a Královo Pole) a 21 dalších obcí (Bohunice, Brněnské Ivanovice, Černovice, Dolní Heršpice, Horní Heršpice, Juliánov, Jundrov, Kamenný Mlýn, Kohoutovice, Komárov, Komín, Lískovec, Maloměřice, Medlánky, Obřany, Přízřenice, Řečkovice, Slatina, Tuřany, Žabovřesky a Židenice), čímž vzniklo tzv. Velké Brno o rozloze 12 379 hektarů, téměř o tři roky dříve než Velká Praha. 26. května 1928 bylo výstavou soudobé kultury v Československu otevřeno nově vybudované Brněnské výstaviště. V roce 1930 byla postavena proslulá funkcionalistická Vila Tugendhat a v letech 1936–1940 brněnská přehrada.

17. listopadu 1939 byly vysoké školy v Brně přepadeny nacisty a studenti odvlečeni do koncentračních táborů, příštího roku se z Kounicových kolejí stala věznice, kde se konaly popravy a byly odtud vypravovány transporty do vyhlazovacích táborů. Roku 1944 byl k Brnu připojen městys Líšeň. Téhož roku se Brno několikrát stalo terčem náletů, 26. dubna 1945 je v rámci Bratislavsko-brněnské operace osvobodila Rudá armáda. Hned na konci května proběhlo vysídlení Němců z Brna a tzv. Brněnský pochod smrti, při kterém bylo 20 tisíc moravských Němců odvedeno pěšky na rakouské území a 1691 z nich zahynulo.

1. ledna 1957 byla k Brnu připojena rozsáhlá oblast Brněnské přehrady (části tehdejších katastrů obcí Bystrce, Kníniček, Rozdrojovic, Moravských Knínic, Chudčic a Veverské Bítýšky) o rozloze 3 180 hektarů [6]. Roku 1958 bylo zbudováno mezinárodní letiště Brno-Tuřany. Roku 1959 započala v Černovicích výstavba prvního brněnského panelového sídliště. Následující masivní výstavba panelových sídlišť pak pokračovala v 60., 70. a 80. letech a výrazně se podepsala na vzhledu mnoha brněnských čtvrtí. 1. července 1960 byly k Brnu připojeny obce Bystrc, Holásky, Kníničky, Mokrá Hora a část katastru Moravan (tzv. Nové Moravany). Roku 1965 bylo zbudováno i nové divadlo, Janáčkova opera. V letech 1966–1969 byla na území Brna provedena rozsáhlá katastrální reforma. 26. listopadu 1971 byly k Brnu připojeny obce Bosonohy, Dvorska, Chrlice, Ivanovice u Brna, Jehnice, Ořešín, Soběšice a Žebětín. Jako poslední byl k Brnu 1. července 1980 připojen Útěchov. V roce 1987 byla vybudována závodní trať Masarykův okruh.

[editovat] Po sametové revoluci
Zrekonstruovaný Dům pánů z Lipé
Zrekonstruovaný Dům pánů z Lipé

Po sametové revoluci došlo na území Brna k zastavení výstavby dalších panelových domů, kromě toho začala řada bývalých obcí požadovat samosprávu, některé čtvrtě (například Kníničky) se chtěly dokonce odtrhnout od Brna. Roku 1990 bylo proto schváleno nové členění města na 29 samosprávných městských částí, jež vstoupilo v platnost 24. listopadu 1990, v den komunálních voleb. Brno se stalo sídlem významných institucí s celostátní působností, jako je Ústavní soud, Nejvyšší soud, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nebo naposledy ombudsman. V roce 2002 byla vila Tugendhat zapsána mezi Světové dědictví UNESCO. Před rokem 2000 došlo k rozsáhlé rekonstrukci domů v historickém jádru města, které během čtyřiceti let socialistického nezájmu značně strádalo; přitom byl kontroverzně přestavěn Velký Špalíček v obchodní centrum. Následně byly také zrekonstruovány Dům pánů z Lipé a Dům pánů z Kunštátu. V letech 2006–7 proběhla někdy kritizovaná rekonstrukce náměstí Svobody, které bylo vydlážděno žulovými bloky, byla přidána fontána s verši brněnského básníka Jana Skácela, malé pítko a květinová výzdoba na sloupy osvětlení.

[editovat] Kultura

[editovat] Divadla

Největší brněnské divadlo je Národní divadlo Brno, působící na třech scénách – novorenesanční Mahenovo divadlo, divadlo Reduta a novější Janáčkovo divadlo. Dále v Brně působí divadlo Husa na provázku, Hadivadlo, Městské divadlo Brno, Divadlo Bolka Polívky, loutkové divadlo Radost, Divadlo Polárka, G Studio, Divadlo v 7 a půl - Kabinet múz, či nové Divadlo Vaňkovka pro děti.

[editovat] Kina

Podrobnější informace naleznete v článku Kina v Brně.

Do 90. let v Brně fungovalo několik desítek kin. Po otevření moderního multikina společnosti Ster Century v Olympii Modřice roku 1999 jim však vznikla technicky lépe vybavená konkurence, posílená roku 2001 vznikem dalšího multikina Velký Špalíček v centru, což vedlo k uzavření[7][8] kin Beseda, Jadran, Jalta, Kapitol, Kinokavárna Boby, Kinokavárna Rio, Morava, Premiéra Club, Slavia a Svět. Přežívají tak Kino Alfa, Art, Lucerna, a Scala. Obě multikina od roku 2002 vlastní společnost Palace Cinemas.

[editovat] Umělecké galerie
Budova Uměleckoprůmyslového muzea patřící k Moravské galerii
Budova Uměleckoprůmyslového muzea patřící k Moravské galerii

Největší uměleckou galerií v Brně je Moravská galerie, jež se zabývá uměním v celé jeho šíři a jejíž tradice sahá až do roku 1873. Na výstavy soudobé tvorby se zaměřuje Dům umění města Brna, jehož součástí je i Galerie G99. K dalším centrům výtvarného umění patří galerie Brněnského kulturního centra (Galerie mladých, Galerie kabinet, Galerie U dobrého pastýře), Wannieck Gallery v areálu zrekonstruované Vaňkovky a letohrádek Mitrovských, místo konání výstav, doprovodných akcí k veletrhům a společenských akcí.

[editovat] Muzea

Nejvýznamnějším brněnským muzeem je Moravské zemské muzeum, k jehož objektům náleží například Dietrichsteinský palác, Biskupský dvůr, Mendelianum či Anthropos. K dalším brněnským muzeím náleží Muzeum města Brna, Technické muzeum v Brně či Muzeum romské kultury.

[editovat] Knihovny

V Brně sídlí Moravská zemská knihovna a městská veřejná knihovna Jiřího Mahena v Brně s řadou poboček.

[editovat] Festivaly

V Brně se tradičně pořádá festival zábavy Brno – město uprostřed Evropy s mezinárodní soutěžní přehlídkou ohňostrojů Ignis Brunensis. Od června do září probíhá v centru města kolekce kulturních akcí Brněnské kulturní léto, jejíž součástí je i divadelní festival Brněnské shakespearovské hry, zakončená folklorními Brněnskými lidovými slavnostmi. Každoročně se zde konají také dva festivaly symfonické hudby – Mezinárodní hudební festival Brno, známý pod tímto jménem již od roku 1965, a Mezinárodní hudební festival Špilberk pořádaný pod širým nebem. Kolekci dotvářejí multižánrový Semtex Culture, věnovaný hudbě pro mladou generaci, a festival experimentální hudby Alternativa Brno. Od roku 2001 se každoročně koná svátek balónového létání Baloon Jam.

[editovat] Brněnské pověsti

Podrobnější informace naleznete v článku Brněnské pověsti.

[editovat] Obyvatelstvo

Největší přírůstek zažilo obyvatelstvo Brna v období let 1850–1919 (za průmyslové revoluce); až do roku 1940 pak počet obyvatel stagnoval. Od 50. let 20. století nastal opět nárůst a po sametové revoluci mírný pokles. Ten kopíruje trend celé republiky; v Česku po roce 1989 začal počet obyvatel v téměř všech městech klesat.

www.brno.cz/