Nádražní budova Olomouc hl.n. (Olomouc)

 head house (train station) (en)  Přidat kategorii

Budovu hlavního nádraží, jak ji známe z dnešní doby, máme dochovanou od roku 1936, kdy ji vyprojektoval architekt Antonín Parkman. Ona vůbec historie nádražní budovy je pohnutá. Vlastní město Olomouc se totiž době, o níž mluvíme, zásadně lišilo od města, jaké známe dnes. Především nebylo otevřeným městem, ale vojenskou pevností, pevně sevřenou hradbami do poměrně malého půdorysu. Vzhledem ke statutu města nebylo možno v blízkosti hradeb stavět žádné budovy, a proto i nádraží bylo postaveno relativně daleko od města.

Po technické stránce je nádraží v Olomouci stejně jako Masarykovo nádraží v Praze (obě byla původně součástí tzv. Severní dráhy) samostatným dílem prozíravého projektanta Ing. Jana Pernera, který už jako mladý absolvent pražské techniky získal velké zkušenosti při stavbě první ruské železnice spojující Petrohrad s Carským Selem pod vedením syna svého profesora Ing. Františka Gerstnera. Později, už ve státní službě, spolupracoval s italskými inženýry na projekci a stavbě vlakového spojení mezi Břeclaví a Olomoucí. Trať mezi Olomoucí a Prahou Perner projektoval a stavěl jako vrchní inženýr ve svých sedmadvaceti letech.

Dvoupatrový objekt se dvěma čtyřbokými věžičkami a bicími hodinami by už dnes v budově nádraží asi nikdo nehledal. Ale stejně jako většina nádražních budov CK éry i nádraží v Olomouci mělo tzv. císařský salonek s novorenesančním trámovým stropem. Takový salonek, který se mimochodem dochoval na Masarykově nádraží, měl i svůj zvláštní vchod na první nástupiště.

Historie olomoucké železnice se začala psát v roce 1841, přesněji 17. října 1841, kdy do Olomouce přijel první vlak po trase Vídeň–Olomouc. Trvalo další čtyři roky než po olomouckých kolejích projel další slavnostní vlak. Bylo to 20. srpna 1845 a očekávaný CK vlak přijel z Vídně po nové trase Vídeň - Olomouc - Praha.

Bohužel větší slávy nové trati se již projektant Perner nedožil. Zemřel 10. září 1845.

I na tehdejší budově nádraží v Olomouci šel přečíst nápis Kaiser Ferdinands-Nordbahn. S rekonstrukcí budovy však byl nápis odstraněn.

Aby se cestujícím v Olomouci lépe cestovalo do samotného středu města, zavedli tehdejší radní novinku tzv. omnibusy, které spojovaly nádraží s historickým centrem. A jak léta běžela, k železniční dopravě přibyla doprava tramvajová, od 1. dubna 1899 a později, psal se rok 1885, byla vybudována přímá silnice do centra.

Ale to se již doba přehoupla do dalšího století a svůj vzhled změnila i budova nádraží. Ten, který známe my, je z let 1936-1938, kdy byla provedena podle návrhu Antonína Parkmanna z Prahy rekonstrukce budovy. Vestibul upravil Lubomír Šlapetka.

Interiér moderní odbavovací haly je doplněn o historickou sgrafitovou výzdobu, kterou vytvořil Wilhelm Zlamal.

Více informací o současné přestavbě přednádraží i s více fotografiemi historie i budoucnosti najdete na prednadrazi.olomouc.eu/app/